Mezinárodní obchodní operace

Základem obchodních operaci z právního pohledu je převod vlastnických práv z prodávajícího na kupujícího. Pokud tento převod proběhne mezi subjekty, které jsou každý v jiném státě, jedná se o mezinárodní obchodní případ.

Mezinárodní obchodní operace

Mezinárodní obchodní operace (dále jen MOO) je možno chápat v nejužším slova smyslu, jako obchod přes hranice jednotlivých zemí. V literatuře i v praxi se používá několik termínů, které jsou vzájemně zastupitelné, rovnocenné. Vedle MOO existuje pojem zahraniční obchod (dále jen ZO) a také některé prameny hovoří o vnějších ekonomických vztazích, což je již širší pojem. Jak to tedy je: Vnější ekonomické vztahy jsou souhrnem řady prvků, které iniciují státní orgány, především vláda, prostupujících všechny součásti ekonomiky státu. Zahraniční obchod je jedním z těchto prvků, má však specifické postavení, protože jeho prostřednictvím je národní ekonomika propojena do ekonomiky světové. V případě České republiky je přibližně jedna třetina hrubého domácího produktu tvořena ZO.

Mezinárodní obchodní operace je možno chápat, jako souhrn podnikových aktivit v tom nejširším pojetí, které provádí podnik nebo instituce, aby realizovala zahraniční obchod.

Úloha zahraničního obchodu v národní ekonomice

Mezinárodní směna zboží ve své podstatě obsahuje propojení mezinárodních ekonomik ve vnějším i vnitřním prostředí. Jedná se o oboustranný tok hmotných, finančních i nehmotných faktorů. Současně je ZO i vyjádřením mezinárodní kooperace ve všech sférách ekonomiky států

Funkce zahraničního obchodu

obecně lze ZO přiřadit tyto funkce:

• transformační funkce - znamená, že zahraniční obchod mění – transformuje strukturu domácí produkce na strukturu žádoucí z pohledu výrobního a obchodního využití v rámci národní ekonomiky. Je snaha všech států, aby platební bilance byla bilance aktivní. To značí, že by vývoz v peněžním vyjádření, měl převyšovat dovoz. Specifický přístup je ke struktuře dovozu a vývozu. Je snahou vyvážet výrobky a služby , které obsahují maximální množství tvůrčí práce a dovážet především stroje a zařízení do podniků a tím vytvářet nová pracovní místa, zvyšovat objem vyplacených mezd a tím nastartovat poptávku i ve spotřebním odvětví a terciální sféře. Na druhé straně je nežádoucí vyvážet nezhodnocené suroviny (např. stromy na stojato atd.) a dovážet spotřební zboží (např. potraviny, osobní auta atd.) Nemalou roli hraje i zabezpečení devizových prostředků pro zajištění konvertibility domácí měny. Na bilanci má též vliv cestovní ruch, který není v obrázku zahrnut. Vliv a náplň této funkce je zřejmá z následujícího obrázku č. 1.

• faktor ekonomického růstu - zahraniční obchod umožňuje zapojení do mezinárodní dělby práce, rozšiřuje své odbytové možnosti, umožňuje srovnání kvality výrobků na mezinárodním trhu a produktivity práce. Současně umožňuje i nákup moderní technologie a tím urychluje hospodářský rozvoj.
• srovnání účinnosti domácí ekonomiky se světovou - střetávání české ekonomiky na mezinárodním trhu umožňuje objektivní srovnání vyspělosti české ekonomiky, jako např.: úroveň produktivity práce, cenové úrovně, růstu HDP, kupní síly atd.

Tyto základní funkce zahraničního obchodu jsou v mezinárodní dělbě práce nezastupitelné.

Historický vývoj zahraničního obchodu v České republice

Vývoz a dovoz zboží měl a má pro naši ekonomiku velký význam, avšak ZO nesmí být prováděn za každou cenu, ale musí být založen na maximální efektivnosti. Pro snazší pochopení stávajícího stavu našeho ZO je nutné se vrátit do období po skončení druhé světové války. V této době podnikatelé i státní hospodářské organizace navázali na válkou zpřetrhané obchodní vztahy. Stručně připomenu historická fakta vývoje ZO.

Období 1945 – 1948

Obdoba dnešního stavu. Velké i malé výrobní i obchodní podniky prováděly zahraniční obchod, bez omezení.

Období 1948 - 1952

Po únoru 1948 došlo k úplnému znárodnění podniků, které se zabývaly zahraničním obchodem, zákonem č.119/1948 Sb. O státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství. Tímto zákonem byl zakotven státní monopol v ČSR. Zahraniční obchod byl řízen a prováděn výhradně státem. Byly zlikvidovány soukromé firmy.

Období 1953 - 1967

Nově vzniklé státní podniky ZO byly nepřijatelné pro západní svět (i když byly právní subjekty, nevlastnily majetek). Proto od r.1953 vznikají akciové společnosti, kde jediným vlastníkem je stát. Vznikly podniky zahraničního obchodu (PZO) s přesně určeným předmětem podnikání – komoditou ve vztahu k ZO. Stále trvá tuhá centralizace i monopol a to podle jednotlivých komodit.

Období 1968 - 1980

Jako výraz snahy řešit rozpory PZO a výrobních podniků vznikají nové PZO, jako

např.: vznik v roce1968 PZO Pragoinvest, který je úzce napojený na n.p. ČKD Praha. V tomto období dochází k úzké spolupráci mezi podniky zahraničního obchodu a výrobními organizacemi. Je to snaha řešit letité problémy, kdy neúspěch v jednání, PZO zdůvodňovaly špatným výrobkem a výrobní organizace zase tvrdily, že

PZO neumí prodávat. Typické pro tyto nové vztahy jsou INTERSIGMA - SIGMA Olomouc, MARTIMEX - ZŤS Martin atd. Tyto podniky ZO se nejdříve soustřeďovaly hlavně na vývoz, později zajišťovaly i dovoz. PZO byly v plné podřízenosti ministerstvu zahraničního obchodu.

Období 1981 - 1990

V roce 1980 vychází nový zákon O hospodářských stycích se zahraničím č. 42/1980 Sb., který nahradil zákon 119/1948 Sb.. Tento nový zákon připustil, aby ZO vykonávaly nejen PZO, ale i jiné organizace, jimž bylo uděleno oprávnění k zahraničně obchodní činnosti.

V roce 1987 jsou některé PZO vyčleněny z působnosti státu a jsou dány do podřízenosti výrobním organizacím, jako součást koncernů v rámci generálních ředitelství výrobních hospodářských jednotek (GŘ VHJ) (např.: PZO Pragoinvest byl převeden do podřízenosti VHJ ČKD Praha). Taktéž již nebyl úzkostlivě držen komoditní monopol. Současně sílí snahy podniků realizovat zahraniční obchod mimo PZO.

Období 1991 - 1992

Změnou politického systému dochází k závratným změnám i v ZO. Ruší se monopol PZO. Obchodovat se zahraničím mohou veškeré podniky, pokud o toto požádaly a splňovaly specifické podmínky bývalého FMZO. Od roku 1991 mohly zahraničně obchodní činnost provozovat veškeré právnické osoby, zapsány v obchodním rejstříku (dříve podnikovém). Od roku 1992 mohly ZO provozovat i fyzické osoby, za výše uvedených podmínek.

Období 1993

Došlo k rozdělení federativní republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku. Zahraniční obchod v České republice může provozovat každý podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku nebo podnikající na základě živnostensko zákona. Není-li podnikatel výrobce a má v živnostenském listu uvedenou koupi zboží za účelem dalšího prodeje, může tuto činnost provozovat i ve vztahu k zahraničním osobám.

Určitá omezení však stále existují. Omezení neplynou z byrokratických důvodů, ale z ochranářských opatření pro naši ekonomiku. Úřední povolení pro dovoz a vyvoz určitého zboží je vydáno na základě novelizované vyhlášky FMZV č.560/1991 Sb. a dle zákona č.547/1990 Sb. o Seznamu zboží a technologií, které podléhají kontrolnímu režimu.