Další ujednání KS

Další ujednání v KS může obsahovat doplňující podmínky např.:

• určení doby plnění.
• určení rozsahu záruky a délky záruční doby.
• určení přejímky zboží a reklamace.
• určení dalších dokladů
• určení způsobu přepravy.
• určení platební podmínky.
• zajištění kupní ceny.

Určení doby plnění

Doba plnění, (též dodací lhůta) bývá většinou v KS výslovně sjednána. Snahou kupujícího je (až na výjimky) sjednat co nejkratší dodací lhůtu. Dodací lhůta se stává vážným konkurenčním prvkem.

Dodací lhůtu lze sjednat několika způsoby :

1. Přesně sjednané datum dodávky (tato lhůta nebývá v ZO častá),
2. Dodací lhůta postupná - v KS jsou přesně stanovena data dodání jednotlivých častí - celků, dodávky (používá se hlavně při vývozu investic),
3. Dodací lhůta odvozená od určitého aktu (např. třicet dnů od podpisu kontraktu, od otevření akreditivu, po poukázaní platby atd.),
4. Zvláštním typem je dodací lhůta na odvolávku. Používá se v KS uzavřených zpravidla na větší množství zboží. Prodávající musí být připraven na výzvu dodat, dle KS, určené množství zboží.
5. Dodací lhůta "přesně včas" (JIT) (just in time), to znamená v přesně sjednané době jak dne, tak i hodiny. V návaznosti na zdokonalení služeb a snižování nákladů odběratelů, může být dohodnuta v KS i tato dodací lhůta. Tento způsob dodání je náročný na organizaci dodávek, ale na druhé straně, osvobozuje odběratele od nutnosti držet sklady, takto dodávaného zboží. Tímto odběratel ušetří na nákladech a proto je ochotný přistoupit na vyšší cenu dodávky. V ZO je tato dodací lhůta výjimečná, z důvodů časových problémů při přestupu zboží přes hranice států.

Určení rozsahu záruky a délky záruční doby

Rozsah a dobu záruky je nutno v KS výslovně uvést. Ani úmluva OSN, ani zákon nestanoví prodávajícímu v ZO povinnost poskytnout záruku. Iniciativu, zde má importér.

Přejímka zboží a reklamace

Základní povinností prodávajícího je dodat zboží v souladu s KS. Na druhé straně, k základním povinnostem kupujícího je převzít zboží a zaplatit. V KS je nutné určit postup, kde a jak provádět přejímku zboží a případnou reklamaci.

Místo určení přejímky zboží, bývá nejčastěji sklad importéra. Je též možno v KS se dohodnout na přejímce již při nakládce zboží. Naprosto nevhodné je určení přejímky zboží při celní kontrole.

Při vlastní přejímce, vykazuje-li zboží závadu, bezpečně poznáme, jedná-li se o pojistnou událost (požár, havárie dopravního prostředku, krádež atd.) nebo o reklamaci. To značí, zboží je v jiné kvalitě, jiném množství, nebo i jiné zboží, nežli bylo sjednáno v KS. Je vhodné dohodnout v KS, jak se bude postupovat v tomto případě. Jsou k dispozici tyto možnosti a jejich vzájemná kombinace.

Při přejímce:

1. zboží zůstane naložené na přepravním prostředku až do příchodu prodejce, (je to značně finančně náročné, ale objektivní),
2. zboží se vyloží, zdokumentuje např.: videokamerou, a označené se skladuje zvlášť a čeká se na příchod zástupce prodejce,
3. podle dohodnutého předpisu se odebírají vzorky, podle kterých se rozhodne o jakosti zboží (tzv. statistická přejímka),
4. provede se roztřídění zboží na vyhovující a nevyhovující, vyhovující zboží se převezme a s nevyhovujícím zbožím se postupuje podle dohody v KS.

Při oprávněné reklamaci je možno :

1. zboží odmítnout a dát jej k dispozici exportérovi,
2. požadovat slevu na ceně,
3. svépomocný prodej, hlavně u zboží, podléhajícího rychlé zkáze.

Některé právní řády rozlišují vady skryté a zjevné. Skryté vady lze reklamovat do šesti měsíců od převzetí zboží. Zjevné vady je nutné reklamovat ve velmi krátké lhůtě po převzetí zásilky. (Termín "ihned" nelze doporučovat pro jeho nejasnost.)

Dále je vhodné‚ v KS sjednat i kdo provádí kontrolu jakosti. Kontrolu může provádět kupující nebo nestranná třetí osoba (např. specializované kontrolní organizace). V některých případech mohou být kontrolním orgánem i státní organizace pro určování jakosti.

Určení dokladů

Tato stať KS vyjmenovává, které další doklady je exportér povinen předat importérovi. Může jít o nejrůznější doklady, např.: návěstí, balicí listy, certifikáty jakosti, návody na použití, doklad o původu zboží a další. Tuto problematiku neřeší žádný právní řád.

Určení způsobu přepravy

Pravidla INCOTERS neřeší zcela dopravní dispozice. V KS je nutno toto upřesnit:

1. Způsob a forma přepravy

   Způsob přepravy bývá nejčastěji výslovně dohodnut v KS, a to stanovením dopravního prostředku a někdy i dopravní cesty. Forma přepravy musí být volena s ohledem na povahu zboží, způsob balení, vzdálenosti, lhůty dodaní i výši dopravních nákladů. Někdy bývá dohodnuto, že kupující dá v určené době prodávajícímu upřesněné "dopravní dispozice" (odkud - kam). Po odeslání zboží je zpravidla určena povinnost prodávajícímu avizovat dodávku. V návěstí (oznámení o odeslání) bývá nejčastěji určena povinnost uvést dobu a místo odeslání, identifikaci dopravního prostředku, hmotnost, počet kusů, atd. Forma avizování musí být rychlejší než vlastní doprava.

2. Dodací parita

   Dodací paritou (podmínkou) se v KS určují některé povinnosti smluvních stran související s dodávkou a převzetím zboží. Dodací paritou se stanoví zejména:

   • místo předání zboží dodavatelem k dispozici odběrateli,
   • místo a okamžik přechodu úhrady nákladů spojených s dodávkou zboží z prodávajícího na kupujícího,
   • místo a okamžik přechodu rizika ztráty nebo poškození zboží z prodávajícího na kupujícího,
   • další povinnosti smluvních stran při zajišťování dopravy,
   • obstaraní průvodních dokladů, kontrolních úkonů, pojištění, balení zboží apod.

   Dodací parita předurčuje, jakou část nákladů oběhu spojených s dodávkou zboží, hradí prodávající a jakou část nákladů hradí kupující.

   Dodací parita se vyjadřuje v KS nejlépe za pomocí pravidel INCOTERMS, některou z používaných doložek a sjednáním místa (např. zápisem: INCOTERMS 2000, FOB, Hamburg). Pravidla INCOTERMS nemají povahu právní normy, stávají se závaznými teprve tehdy, jestliže se na ně smluvní strany výslovně odvolají. Pravidla INCOTERMS se vztahují na vazby mezi prodávajícím a kupujícím, nedotýkají se vztahu k dopravcům, bankám, zasílatelům apod. O jednotlivých položkách, bylo již hovořeno v prvé části v kapitole eliminace dopravních rizik. Je možné i použít vlastní dodací podmínky.

Určení způsobu placení kupní ceny - platební podmínka

Smluvní strany si mohou sjednat ve smlouvě místo, dobu, způsob placení, po případě i zajištění plateb. Kupní cena může být placena, převodním příkazem, směnkou, najednou nebo ve splátkách, může být placena předem nebo až po dodaní zboží. Výjimečně i v hotovosti. Pokud si strany dobu placení nesjednají, je kupující povinen zaplatit při převzetí zboží.

1. Místo úhrady

   Místo úhrady určuje, ve kterém místě je kupní cena splatná. Většinou je v KS výslovně uvedeno, včetně určení banky, u níž má být placeno. Pokud to není v KS výslovně sjednáno, platí ustanovení místně příslušných prvních předpisů. (např. český obchodní zákoník uvádí, že má dlužník platit v sídle prodávajícího). Pokud se má placení podle KS uskutečnit při odevzdání zboží nebo po odevzdání dokumentů, pak platba se uskuteční v místě odevzdání zboží.

2. Doba úhrady

   V KS je též vhodné specifikovat, kdy a za jak dlouho po dodávce zboží, bude provedena platba. Vstřícnost exportéra souhlasit s opožděnou platbou je výrazný konkurenční prvek. Pozdní platba značně zatěžuje ekonomiku exportéra.

3. Základní druhy platebních podmínek
   • Platba předem nebo akontace

     Je to podmínka, na základě které je kupující povinen zaplatit zboží prodávajícímu ještě před jeho dodáním. Tímto je exportér zabezpečen proti všem možným rizikům. Akontace je částečná platba předem ( nejčastěji ve výši 20%). Podmínka platby předem vyžaduje důvěru kupujícího k prodávajícímu (importéra k exportérovi). Technika provedení - kupujícímu sdělíme (oznámíme) naši banku, její adresu a číslo účtu. Odeslání dodávky provádíme až po obdržení platby.

   • Dokumentární akreditiv

     Dokumentární akreditiv je jednou z nejvíce používaných platebních podmínek. Je to písemný závazek banky vystavený na základě žádosti jejího klienta (příkazce - kupujícího), že poskytne určité osobě (beneficientovi - prodávajícímu) proti předložení předem stanovených dokumentů, určitou platbu. Tento způsob platby je mezinárodně uznáván a sjednocen Mezinárodní obchodní komorou. Dokumentární akreditiv lze rozlišovat podle různých kritérií. Nejdůležitější charakteristika z hlediska exportéra je členění na odvolatelný a neodvolatelný akreditiv.

     1. odvolatelný akreditiv, může být kdykoliv pozměněn nebo zrušen vystavující bankou na základě pokynu příkazce. V praxi se skoro nepoužívá.
     2. neodvolatelný nepotvrzený akreditiv, musí být výslovně označen jako neodvolatelný. Podmínky neodvolatelného akreditivu mohou být změněny jen se souhlasem zúčastněných stran. Příjemce se musí spoléhat na to, že banka importéra je solidní a akreditiv proplatí po předložení požadovaných dokumentů, které dokazují, že zboží bylo řádně odesláno.
     3. potvrzený neodvolatelný akreditiv, jedná se o akreditiv, kdy vystavující banka požádá druhou banku (zpravidla banku prodávajícího), aby potvrdila neodvolatelný akreditiv. V tomto případě prodávající obdrží platbu i v případě, kdyby vystavující banka nemohla svůj závazek splnit (např. bankrot). Dokumentární akreditiv je velmi drahý (např. 3% z hodnoty závazku), banka si vedle běžných poplatků účtuje i ověřování předložených dokumentů. Nejčastěji (je to individuální) banka požaduje v rámci akreditivu tyto dokumenty - obchodní fakturu, nákladní list, potvrzení o pojištění zásilky, celní doklady atd.

     Technika provedení - po odeslání dodávky v souladu s KS předloží prodávající akreditivem požadované dokumenty bance. (Tyto dokumenty nemohou být starší 21 dnů.) Banka proplatí akreditiv po ověření dokumentů. Akreditiv je bezpečnou platební podmínkou, jak pro prodávajícího, tak i pro kupujícího.

   • Vývozní dokumentární inkaso

     Vývozní dokumentární inkaso(dokumenty proti zaplacení D/P - Documents against Payment) je pro vývozce méně výhodné než akreditiv, protože nedává exportérovi jistotu, že zboží bude převzato a zaplaceno. Na druhé straně je výhodnější než hladká platba. Dokumentární inkaso je lacinější než akreditiv a neváže devizové prostředky.
     Technika provedení: při této platební podmínce odesílá exportér zboží a přikládá jen dopravní dokumenty. Současně klade požadavek na proplacení faktury ve formě převodního příkazu bance dovozce a to prostřednictvím své banky. Spolu s převodním příkazem předá exportér i určené doklady. Banka dovozce nepředá dokumenty importérovi dříve, pokud dovozce nezaplatí (proti inkasu.) Pokud je úhrada provedena akceptací směnky, jedná se o platební podmínku D/A (dokumenty proti akceptaci). Pod názvem dopravní dokumenty se nejčastěji rozumí faktura, nákladní list, balicí list atd. Pro předání dokumentů bankou se doporučuje předat dokumenty, bez kterých nemůže kupující manipulovat se zbožím (např. certifikaci, technické průkazy, kódy pro zpuštění strojů atd.)

   • Šeky

     V ZO jsou tyto formy platby často používány. Šek je cenný papír, kterým výstavce šeku (příkazce, majitel účtu) žádá svoji banku (šekovníka), aby z účtu výstavce zaplatila majiteli šeku uvedenou peněžní částku. Lhůty proplacení šeků (na viděnou) jsou různé, i když v současné době se značně zkracují např. :

     1. vnitrostátní styk do 8 dnů…
     2. Evropa (kontinent) do 20 dnů
     3. mezikontinentální do 70 dnů ode dne předložení..
     Z hlediska vývozce je použití šeku, pro platbu v rámci KS, méně výhodné. Vývozce v podstatě úvěruje dovozce, neboť inkaso ze zahraničí dochází až po dodávce.
   • Směnky

     Směnka je cenný papír vystavený na řad. Vlastní směnka je slib osoby - výstavce směnky, že zaplatí věřiteli v den splatnosti směnky uvedenou částku. Směnka je v ZO nevýhodná neboť znamená poskytnutí úvěru a navíc banka nemůže garantovat platbu, pokud dovozce nechce nebo nemůže svůj závazek splnit. Bezpečnější je aval směnka, kdy je proplacení směnky zaručeno třetí osobou.

   • Hladká platba po dodávce (prosté platby)

     Tato platební podmínka je pro exportéra nevýhodná. Prodávající důvěřuje kupujícímu. Tento má zboží k dispozici k volnému použití aniž by zaplatil. Výhodou jsou nízké bankovní náklady.
     Technika provedení - kupující, v souladu s podmínkami KS, dá příkaz své bance k převodu určené částky na banku prodávajícího, a to nejčastěji do 14 dnů od obdržení faktury. Transfer peněz z jedné země do druhé je závislý na způsobu převodu (písemně, telegraficky, počítačovou sítí, systém SWIFT).

   • Platba v hotovosti.

     Platba v hotovosti je nejjednodušší, ale v mezinárodním obchodním styku se používá jen výjimečně, v některých zemí je u ZO přímo zakázaná. Když, tak jen u malých objemů. Platba v hotovosti s sebou nese řadu specifických rizik (např. riziko při přepočítávání, riziko při přepravě, riziko falešných bankovek a další).

Závěrem, k určení platebních podmínek, je nutno dodat, že se jedná o velmi rozsáhlou a složitou problematiku, kterou se zabývá samostatný předmět "Mezinárodní platební styk". Z těchto důvodů byla tato problematika zde vysvětlena jen zjednodušeně a to tak, aby mohla být pochopena v návaznosti na kupní smlouvu Platební podmínky byly seřazeny z hlediska výhodnosti pro prodávajícího vyjma bodu 7.

Zajištění zaplacení kupní ceny

V souvislosti s ujednáním o placení a kupní ceně, je nutné‚ brát v úvahu i riziko z možného nezaplacení a eliminace tohoto rizika (konkrétní způsoby byly probrány v prvé části). V návaznosti na určení výše ceny, je nutno brát v úvahu i náklady této eliminace.

Například bankovní záruka (tj. písemný závazek banky, že uspokojí požadavky prodávajícího do výše záruky, pokud kupující svůj závazek nesplní), je nákladově srovnatelná s akreditivem. Při sjednání jakéhokoliv bankovního zabezpečení plateb, je nutné projednat to s příslušnou bankou, a to ještě dříve, než se druh zabezpečení uvede do KS. Další možnou formou zabezpečení je doložka v KS o výhradním vlastnickém právu, tj. písemná dohoda obou stran, že kupující nabude vlastnické právo ke zboží teprve úplným zaplacením kupní ceny.