Šlichtování

Účelem šlichtování je nanesením šlichtovacího prostředku na osnovní nitě zvýšit jejich hladkost, pevnost a stejnoměrnost. Šlichtování je jednou z nejdůležitějších prací při přípravě osnovy, kterou se zvýší produktivita práce ve tkalcovnách a kvalita tkaniny. Některé druhy osnov jsou dostatečně pevné a odolné a nemusí se šlichtovat.

Šlichtovací prostředky

Lepící prostředky - zpevňují osnovní nitě a zvyšují jejich hladkost a tím i odolnost v oděru. Lepící prostředky jsou rozpustné ve vodě nebo rozpouštědle a tvoří roztoky (škrob, deriváty škrobu, deriváty celulózy, některé syntetické polymery) a nebo jsou nerozpustné a tvoří disperze.

Změkčovací prostředky - dodají osnově hladkost, pružnost a ohebnost. Bývají to nerozpustné látky (tuky, oleje, vosky), které jsou jemně dispergované ve šlichtovací lázni.

Smáčecí prostředky - urychlují smáčecí proces a zlepšují stejnoměrnost šlichtování.

Hygroskopické prostředky - zabraňují nadměrnému vysychání a tím i tvrdnutí ošlichtované osnovy.

Antiseptické prostředky - zabraňují růstu bakterií a plísní. Používají se především u celulózových osnov.

Antistatické prostředky - zabraňují vzniku statické elektřiny na osnově a tím usnadňují její zpracování na tkacím stroji. Používají se především u syntetických materiálů.

Barviva - činí šlichtu viditelnou. Nesmí mít chemickou příbuznost ke šlichtovaným materiálům, musí být dobře vypratelná.

Druhy šlichet

Škrobová šlichta -- připravuje se ze škrobu. Škrob je lepícím prostředkem, který se převážně uplatňuje v bavlnářském a lnářském průmyslu. Nejvíce se používá škrob bramborový, pšeničný a kukuřičný. Při přípravě šlichty se potřebné množství škrobu nasype za stálého míchání do studené vody. Pak se lázeň zahřívá, zrnka škrobu nejdříve bobtnají, pak začínají praskat až zmazovatí. Zvýší-li se teplota lázně do bodu varu, vznikne po 10 až 20 minutách vaření roztok, který má lepící účinek.

Šlichty z derivátů celulózy - nahrazují škrob jinými látkami, které se vyrábí z celulózy. Jejich předností je snadná vypratelnost z tkaniny.

Syntetické šlichty - předností syntetických šlichet je jejich jednoduchá příprava, dobrá kvalita šlichtování a snadná odstranitelnost z tkaniny. Nevýhodou je vyšší cena a obtížnější biologická rozložitelnost v odpadních vodách. Syntetické šlichty jsou polyvinylalkoholové, polyakrylátové a pod.

Řadu let jsou vyvíjeny šlichtovací prostředky, které k přípravě šlichty nepotřebují vodu a které se z tkaniny snadno odstraňují. K bezvodému šlichtování se používají například šlichtovací prostředky rozpustné v rozpouštědlech, šlichtovací vosky, šlichtovací pěny.

Hlavní požadavky na šlichtu

• musí být dostatečně lepivá a řídká, aby dobře pronikla mezi vlákna nití, přilepila odstávající vlákna k povrchu nitě a vytvořila ochranný film na niti,
• musí osnovu dostatečně zpevnit, ale nesmí nadměrně snižovat tažnost a pružnost nití,
• měla by se snadno připravovat,
• musí být stálá během celého šlichtování,
• nesmí praskat, opadávat při tkaní,
• nesmí působit škodlivě na materiál, obsluhu, ani na součásti šlichtovacího či tkacího stroje,
• musí se dát snadno odstranit z tkaniny,
• nesmí nepříznivě ovlivnit vzhled budoucí tkaniny (barvu, lesk),
• musí co nejméně zatěžovat životní prostředí.

Šlichtovací stroje

Šlichtovací stroje se rozdělují podle způsobu sušení osnovy na:

Šlichtovací stroje bubnové - osnova se suší přímým stykem s horkým povrchem sušících bubnů. Sušení je rychlé, ale dochází ke zploštění nití.

Šlichtovací stroje horkovzdušné - osnova se suší prouděním horkého vzduchu. Sušení je pomalejší, ale šetrnější.

Šlichtovací stroje kombinované - přejímají výhody obou předchozích způsobů a částečně redukují nevýhody.

Kromě uvedených způsobů bylo vyvinuto sušení zářením (infračervenými paprsky, ultrazvukem, vysokofrekvenčním ohřevem). Pro vysokou energetickou náročnost se příliš nerozšířilo.

Princip šlichtování

Princip šlichtování na bubnovém šlichtovacím stroji:

Osnova je z válů 1 odtahována podávacím válcem 2 a přiváděna k nádrži šlichtovacího ústrojí 3. Zde je ponořovacím válcem 4 vedena do šlichtovací lázně a přebytečná šlichta se odmačká párem ždímacích válců 5. Za těmito válci může následovat druhé ponoření osnovy do šlichty a odmačkání druhým párem ždímacích válců. Ošlichtovaná osnova postupuje k sušícím bubnům 6, kde se vysouší stykem s jejich horkým povrchem. Za sušícími bubny se osnova napíná válcem 7 a v dělícím poli 8 se pomocí kovových tyčí 9 slepené nitě oddělují od sebe. Na konci dělícího pole je rozpínací hřeben 10, kterým se nastavuje předepsaná šířka a hustota osnovy. Za rozpínacím hřebenem se osnova odtahuje tažným válcem 11 a několika vodícími válci se přivádí k osnovnímu válu 12. Výpary od sušících bubnů a šlichtovacího ústrojí se odvádějí sběračem páry 13.