Historické panorama tkaní 1

Tkaní, spočívající v opakovaném provazování dvou soustav nití - osnovy a útku - v plošnou textilii, je prastarou lidskou činností. Nejstarší vyobrazení tkacího procesu pochází z počátku neolitu, tj. asi 8. tisíc př. n. l., a je provedeno na hliněných destičkách, pocházejících z Blízkého Východu. Nejstarší nálezy tkaných a proplétaných textilií jsou kladeny do 7. tisíciletí př. n. l. Při proplétání byla osnova napnuta v rámu, takže bylo možno vyrábět tkaninu pouze omezeného rozměru, což u stavu se svislou osnovou neplatilo, neboť závaží napínající osnovní nitě plnila též funkci osnovního válu. Tyto tkaniny byly vyrobeny ze lnu - z nejstarší textilní suroviny - a pocházejí z Çatal Hüyük v Anatolii. A v téže oblasti má pravděpodobně původ stav s vertikálně uspořádanou osnovou, napínanou závažím (asi 6. tisíc př. n.l.).

U nás došlo k významnému archeologickému nálezu roku 1985 v Lulči (okr. Vyškov), kde byl na nádobě kultury lidu s lineární keramikou, asi 5. tisíc př. n. l., zjištěn otisk tkaniny v řídké plátnové vazbě. Povaha nálezu dovoluje vyslovit domněnku, že zde bylo použito skaných nití a že šlo již o pokročilejší textilní výrobek. Je to nejstarší doklad tkaní u nás.

V Egyptě byly lněné tkaniny používány k mumifikaci již v 5. tisíciletí př. n. l. a přibližně o tisíciletí později zaznamenáváme čínské textilie z konopí (kultura Yang Shao). Kolem 4. tisíciletí př. n. l. je v Egyptě také doloženo užívání horizontálního stavu s nitěnkami. V téže době se objevují v Babylónii a Mezopotámii tkané vlněné a lněné oděvy. Ve 3. tisíciletí př. n. l. jsou vlněné oděvy nošeny v Británii. Lněné tkaniny používali k výrobě lodních plachet ve 2. tisíciletí př. n. l. v oblasti Středozemního moře Féničané. Vedle lnu, vlny a konopí se objevuje surovina nová - hedvábí. Nejstarší nálezy hedvábných tkanin pocházejí z 1. tisíciletí př. n. l. a byly učiněny v egyptském Asuánu. Ve 2. století př. n. l. je v Číně zaveden podnožkový stav. Při vytváření prošlupu si tkadlec na tomto stavu vsunoval chodidla do šňůrových ok zavěšených na listech, což urychlilo tkaní a uvolnilo ruce tkalce. Ve 2. století n. l. se z Číny do Evropy dostává - pravděpodobně Indickou cestou - stav vybavený osnovním válem a brdem. V 5. století dochází k založení dvou středisek damaškového tkalcovství, a to v Damašku a Konstantinopoli. Složité vzory damaškových tkanin byly vytkávány za pomoci soustavy nitěnek, které byly individuálně ovládány řadícími šňůrami.

Nemalého kulturního významu byla průkopnická aktivita Karla Velikého. Ten roku 768 založil textilní střediska v Lyonu a Rouenu a o několik let později veletrhy látek, známé po celé západní Evropě. V 9. století si Arabové podmanili jižní část středozemní oblasti, včetně Sicílie a Španělska. Přinesli z Egypta a Blízkého Východu textilní kulturu vysoké úrovně. Kolem 1. tisíciletí se rozšiřuje po Evropě podnožkový stav - listy jsou ovládány pomocí pákových podnožek -, který je počátkem listového tkalcovství na tomto kontinentu. Ve 12. století se počíná tkát hedvábí ve Francii - v Remeši, Poitiers a Troyes a na počátku století následujícího se rozvíjí tato činnost v Palermu na Sicílii. V období vrcholného středověku dochází v Brabantsku, Flandrech a Florencii ke sjednocení domácí výroby a z textilních výrobců se počíná utvářet proletariát.